Zimní táboření na Kozlově (30.1.-1.2.2009)

02.02.2009 00:00

    Ranní budíček, poslední dobalování a cesta k vlaku. Tak začal další z mnoha našich výletů. Na jednu stranu byl ale neobvyklý. A to cílem. Naším úkolem bylo přežít noc ve sněhu ve stanu.

    Výlet začalo jako obvykle cestou vlakem, tentokrát do České Třebové. Jela stará parta-já, Martin, Honza, pan Bureš (Jerry), Míša a Martina. Po cestě se nic zvláštního nestalo.Vlastně ano, kousek cesty s námi jel Láďa Fuchs s minimálním vybavením na noc ve stanu. Říkal nám, jak to má perfektně připravené, ale potom někam zmizel - asi si na to netroufal. No jo Láďa :-)

    Na nádraží na nás čekal oddíl Hrušek a paní Černá. Rozdělili nás do skupin a dali nám nějaký dotazníky ,,že prej za to budou body“. Pak jsme se vydali na namáhavý (hlavně pro ty co se chystali spát pod stanem), docela dlouhý pochod na Kozlov. Cesta vedla jen do kopce a spolu s ledem byl výstup opravdu náročný. Nahoře jsme si dali teplé jídlo a setkali se s dalším oddílem Malých křečíků. My podstanospáči jsme si stihli ještě postavit stan, než se začalo soutěžit. Byl Hon na lišku, Hrad, Přetlačovaná o kolotoč, která byla opravdu vyrovnaná (ale mám proti tobě Honzo šanci?). Navečer bylo vyhodnocení a Malí Křečíci šli domů a zanedlouho po nich i oddíl Hrušek. Po jejich odchodu jsme si šli k jídlu upéct buřty nad sud. Po jídle jsme naše parta a paní Černá ještě chvíli seděli a sledovali fotky z jejich akcí a debatovali jsme o starých časech. Poté, co odjel Jerry, paní Černá a naše holky, jsme se nastěhovali do stanu.Užili jsme si hlavně při nafukování matrace. Ještě jsme si zašli na čokoládu a ti co měli hlad tak i na jídlo. Pak už jsme neměli co dělat, tak jsme šli spát. Než jsme se nasoukali do spacáků, to byla taky pěkná doba,ale nakonec jsme i usnuli. Sice jsme byli několikrát vzhůru, ale i tak jsem se vyspal dobře.

    Ráno nás čekalo překvapení v podobě zmrznutého oblečení a bot, ale nejhorší bylo vylézt ze zahřátého spacáku! Spěchali jsme, a tak jsme prostě vylézt museli. Rychle sbalit a hurá na cestu. Bohužel při balení mrzly prsty a ne málo, a tak jsme si s Honzou chodili ohřívat ruce k ohni. Nakonec jsme dobalili a vydali se na cestu k vlaku. Nechtělo se nám jít přes ty šílené kopce a řekli jsme si, že to zkusíme po cestě, jak nám radili. Cestu jsme si krátili zkratkami, které jsme museli nejdříve odhadnout, kam vedou, ale nakonec jsme dorazili na vlak a vyrazili do teplého domova.

    Myslím, že s výletem byli všichni spokojeni a pro mě to byla dobrá zkušenost.


    Jiří Liška


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.