Schůzka se smrtí

22.12.2009 21:48

   Noční tmou se snášel sníh. Bílé chuchvalce se honily okolo zvonice a tiše dopadaly na děravou střechu opuštěné farnosti. Uličky zely prázdnotou. Nikde nikdo, nikde nic.

    Na okenní římse budovy stojícího proti faře se něco pohnulo. To byla má uklouznuvší noha na sněhovém polštáři. Přišel jsem dříve jako vždy, když šlo o něco důležitého.

    Jmenuji se Timon Pattin a jsem pátým nejnižším posluhovačem svého Pána a mám vyzvednout další zakázku pro Uspávače. V dnešní době, kdy do téhle díry proudí kde kdo a zbytečně za sebou přitahuje nemalé množství zákona v podobě královských špehů a sluhů snažících se nás zničit, je to dost nebezpečné. Nemůžeme si být jisti zda jednáme se zákazníky nebo s katy. Když teď dostali Stříbrnou bradu, jde nám o kejhák všem. No nic, pracovat se musí a bez práce, nejsou koláče.

    Už půl hodiny jsem se halil do tepla svého pláště a zkoumal okolí. Stará fara s věží kývající se ve větru, uzel dvou párů křižujících se uliček s prázdnými stavbami po obvodu. Ideální místo stvořené pro vraždu ze zálohy. Ten, kdo toto místo vybral, je buď šílenec nebo mozek. To nedopadne dobře.

    Fuů. Fů, fuů, prohání se vítr po střechách a stíhá vločky. Letos zima přišla opravdu brzo.

    Ulicí kráčí postava se svým stínem a od úst se jí v krátkých intervalech zvedá obláček tvořený zrychleným dechem. Občas vrhne pohled dozadu přes rameno a viditelně míří ke zvonici. To bude on. Už bylo na čase. Rozhýbal jsem ztuhlé údy a vyrazil za ním. Doufám, že zákazník je zákazník a přišel sám.

    Muž s dlouhými vlasy něco zaslechl, strnul a otočil se. Zahleděl se přímo na mě. V jeho zraku jsem zahlédl podivný záblesk. Zahlédl nebo se mi to jen zdálo? Nedal jsem to na sobě vidět a pozoroval ho, jak kráčí na oko viditelným obloukem na místo schůzky. Pod věž. Sníh pod jeho kroky jen křupal. Sakra, co to zkouší, je to on nebo ne? No, teď už se radši o nic pokoušet nebudu a doženu ho, ať dlouho nečeká.

    Došel jsem až k němu a pozdravil. On si rukou přejel přes knír, neodpověděl, jen tak stál a zíral na mě. Nebýt skřípotu věže ve větru, zavládlo by ticho.

    ,,Ehm, vidím, že jste dorazil. Jste sám?“

    ,,Samozřejmě, přesně podle dohody, tak jak si to můj a tvůj pán domluvili. Dejte mi lejstro, zaplaťte a nebudeme to déle zdržovat.“

    Muž nespouštivše ze mě oči zašátral rukou pod pláštěm a podal mi listinu.

    ,,Ještě zlaťáčky. To víte, z něčeho žít musíme.“ Svitek jsem skoval za halenu, zlato do pláště. ,,Těšilo mě,” řekl jsem a otočil se směrem k odchodu.

    ,,Nejste zvědav na ména?“

    ,,Ani ne, my pracujeme se spoustou jmen. Víte.“ 

    ,,Přesto ale trvám na tom, abyste se na ten pitomej papír podíval. Hned teď!“ vyštěkl a se zuřivostí tasil meč. Zdrženlivě jsem šátral pod halenou a nenápadně si ho pod sklopenýma očima měřil. Vytáhnu list v němž stálo.

Největší přísností nakazuji, abyste okamžitě odevzdal zbraně a vzdal se veliteli stráže.

                                                                        velkovévoda města Kvelbského

    Zrakem probíhám řádek jednou a ještě jednou, v hlavě se mi honí spousta myšlenek. Čas se pro mě zastavil. Z dálky slyším jenom skřípot věže a svist nočního větru.

    ,,Dělej ty parchante, nebo tě probodnu, ” řval na mě a zaujal pozici k boji. Zamžoural jsem na něj, upustil list a už v ruce držel dýku s otráveným ostřím. Vypadá to se mnou špatně. Prchnout nemůžu, má tam zálohu. Musím bojovat! Přikrčil jsem se a nakročil si. Budu čekat na jeho chybu.

    ,,Chachachá, Levá ruka a Stříbrná brada to byla moje práce. Chachá .Teď došlo i na Uspávače. Řekni, kde máte skrýš a já ti zaručím rychlou smrt!“ S tím se na mě vrhl, ani nečekal na odpověď. Chtěl jsem uskočit, ale kámen mi to nedovolil. Natáhl jsem se o něj jak široký tak dlouhý a bezmocně civěl ne na něj, jak se napřahuje ke smrtelné ráně, ale za něj do vzduchu. Krrr, křach, všš. Zvonice neunesla své stáří, vítr ji nakonec přeci jen udolal a teď se řítí dolů na nás. Rychle jsem se odvalil stranou. Právě včas. Trámy a kameny pohřbily králova velitele stráží. Říkal jsem, že to nedopadne dobře. Jak nás mohli prokouknout? Na to není teď čas. Rychle jsem si z pláště setřepal mokrý sníh a vběhl do tmy.

    Dnk. Do trámu se zaryla šipka.


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.