Richterova chata 2012 (20.-22.4.)

03.05.2012 20:09

Richterova chata 2012 aneb v Třebové bez Třebové

    Zase se jednou podařilo zorganizovat víkendovku, které se zúčastnila větší část našeho oddílu. Když tak přemýšlím, až na velkou Martinu vlastně CELÝ. Z České Třebové dorazil pouze Marek, kterého už svým způsobem považujeme také za našeho člena, a Darina s Vláďou, kteří nám dělali doprovod na sobotním výletě.

    Cesta do Č. Třebové se odehrávala pod mým vedením, a jsem rád, že jsme nikoho nezapomněli ve vlaku. V Třebové na nádraží už na nás čekal Martin, Darina a Marek se svoji mamkou, která mladším z nás vzala batohy na chatu autem. Na Richterovu chatu nejvíce pospíchali ti nejmladší, které netížily těžké batohy na zádech. I když nevěděli cestu, neustále hnali vpřed, a já je musel neustále dobíhat, aby se neztratili.

    Po příchodu na Richterku jsme byli příjemně potěšeni, když jsme se dozvěděli, že v chatě bylo instalováno elektrické osvětlení. Napájeno z autobaterie, a světlo tak akorát, aby člověk nespadl do nějaké díry. Vybalování proběhlo hladce, každý si našel místo na přespání i na vytvoření chaosu svých věcí.

    Potom následoval sled několika menších her, mezi které patří jedna z nejhranějších – mluvení se sirkou mezi zuby. Vyvrcholením celého večera byla taková malá stezka odvahy. Musím uznat odvahu některých, kteří se nebáli a došli hodně daleko. Já jako nezávislý pozorovatel střežící křižovatku jsem měl nejlepší možnost sledovat, jak někteří jen velice neochotně postupovali vpřed. Byli tam i tací, kteří se i přes svůj vyšší věk neodvážili dále než 2 metry za hranici temnoty. Takovéto psychické vypětí všechny znavilo na tolik, že se nedalo dělat nic jiného, než ulehnout do postele. Všichni velice rychle usnuli, jen já, jsem se docela dlouho převaloval, než jsem usnul. Uprostřed noci mě ale probudil neobvyklý šramot. Nějaké zvíře (pravděpodobně kuna) se zabydlelo pod naší střechou, a dělalo takový rámus, že mě nezbylo nic jiného, než vstát a pokusit se ho vyhnat bušením do střechy. Na chvíli si to dalo pokoj, ale další den to dělalo bordel i ve dne.

    V sobotu ráno byl budíček jako obvykle na akcích tohoto typu, pomocí lidí, kteří si zapomněli vypnout budík do školy, takže zvonily dva budíky někdy okolo půl sedmé. První, kdo vylezl z postele, byl malý Kuba, který měl naspáno asi o dvě hodiny více než mi ostatní. Některým trvalo opravdu dlouho, než se vyhrabali ze spacáků. Rozvláčné vztávání pro tentokrát nebylo však na obtíž, jelikož se venku za okny lilo jako z konve. Poté už následovala rychlá snídaně a nato už si každý balil věci na výlet.

    Počasí nám přálo, smilovalo se nad námi a déšť ustal. Nebylo ani moc teplo, ani moc zima, prostě krásný čas na výlet. Cestou jsme nabrali Darinu s rodinou a vydali se na hon za keškami v České Třebové a okolí. První kešku se nám hned ráno ulovit nepodařilo, kvůli probíhající svatbě, ale myslím, že odpoledne se to podařilo. Naše pouť vedla v okolí Třebové podle geotrasy, kterou připravila Darina. Cestou se hrálo několik her (Pyrotechnik :-)), ale nebylo jich zase příliš, protože cesta nepatřila mezi nejkratší. Nakonec se nám podařilo najít Darininu poslední kešku a s ní několik dalších.

    Protože někteří neposlouchali Martinovi rady a vzali si s sebou málo jídla, začali brzy škemrat že mají hlad, tak jsme se chtěli zastavit v jedné restauraci, která byla ale právě obsazená svatebčany (Že by to byli ti, kteří nám znesnadnili ulovení ranní kešky?) Tak nám tedy nezbylo nic jiného než pokračovat jinam. Naštěstí jsme měli ve skupině ,,domorodé'' průvodce, kteří vymysleli náhradní plán, takže jsme nakonec hlady neumřeli a dokonce se výborně najedli. Po jídle nás ještě Darina kousek doprovodila, ale poté se všichni, kdo s námi nespali na chatě, odpojili. Naše skupina se také rozdělila a to na hledače keší, a na ty kdo hledačům dělali stín. Nakonec se nám těch kešek podařilo najít celkem dost, i přes to, že si Martin někam založil všechny své poznámky s nápovědami.

    Zpátky na chatu jsme nešli nejkratší cestou, což se také všem nelíbilo. Na jakémsi letišti na louce pod usmívajícím se sluníčkem jsme se všichni vyblbli až do vyčerpání.

    Po příchodu na chatu jsme se začali chystat na večerní opékání buřtů, na které se všichni už od příjezdu těšili. Opekli jsme si, popovídali, a šli spát. Opět jsem měl v noci co dočinění s nezvaným hostem, kterého jsem se tentokrát ale snažil vypudit marně.

    Nedělním cílem byl opět lov kešek, tentokrát byla cesta mnohem kratší než předchozí den. Chodili jsme poli, loukami, městy i lesy a hledali kešky.  Myslím, že během tohoto výletu se nestalo nic mimořádného, až na setkání se psem-medvědem a kostmi v ohništi. Opravdu to vypadalo jako kříženec medvěda a psa. Vypadalo to jako pes, štěkalo to, ale velké a chlupaté to bylo jako medvěd.

    Po návratu na chatu nás čekal nejtěžší úkol celého pobytu – úklid. Během úklidu jsme si stihli uvařit společný oběd, který všem velmi chutnal. Před odchodem z chaty proběhl ještě malý turnaj v lakrosu, který jsem se svým týmem těsně prohrál.

    Pak už následoval odchod z chaty a návrat domů. Je pravda, že při odchodu z Richterovy chaty jsme měli časovou rezervu, která se během cesty záhadně ztratila, takže jsme vlak domů stihli tak tak, ale nedobíhali jsme ho, což beru jako velké plus.

    Doufám, že se všem s námi na chatě líbilo, a že na příštím výletě se sejdeme zase v tak hojném počtu.

    Jirka


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.