Richterova chata (17.-19.4.2009)

06.05.2009 00:00

    Opět se jednalo o pátek, kdy se naše malá skupinka vydala vlakem do České Třebové. Malá už jen z toho důvodu, že jsem jel jen já a brácha s doprovodem Martina, poněvadž ostatní byli nemocní.(Až na Vláďu , který  přišel na to, že někam jedeme pozdě.) Cesta vlakem byla stejná jako každá jiná. Jeli jsme, občas přestoupili, dokud jsme nedojeli do cíle.

    Po příjezdu do Čeké Třebové nás čekal krátký pochod na Richterovu chatu, kde již vegetoval oddíl Hrušek, taktéž ochuzený o nemocné členy. Chatička to byla malinká, ale měla své kouzlo. Při nastěhovávání jsme měli problém projít s baťohama na zádech (ale i bez nich) úzkým průlezem do horního patra. Jakmile jsme se zabydleli, šli se opékat buřty. Následovalo hledání studny, kterou pokud vím, nikdo neidentifikoval, že je to určitě ta, co hledáme. Poté už se hrály hry a vyprávěli strašidelné příhody až dlouho do noci, načež se pak šli chytat upíři. Řeknu vám,v lese po tmě ve dvou jsme se báli, ale jak se bála skupinka šesti dětí to nemá konkurenci :-) Nakonec chytili mě i bratra, ale oba jsme se tomu museli smát. Zpátky na chatu se hrál Had. Poté, co všichni šli spát, se naše červenovodská trojka dala do noční akce. Vařili jsme, strašili jsme (bez odezvy, ale co by se dalo čekat ve dvě ráno?)

    Druhý den bylo v plánu zúčastnit se turistického pochodu Líšnický puchýř, kterého jsme se nakonec nezúčastnili. Ranní vstávání nebylo veselé, ale podařilo se nám vstát a udělat si snídani. Někteří si vymysleli snídani složitější a ti potom málem nestihli vlak (pro jednou jsme byli rádi že se ČD nedrží jízdního řádu). Ve Vamberku jsme minuli autobus do Líšnice a museli jsme jít pěšky do Bohousové či kamsi. Po cestě jsme hráli ANO x NE a chodili s kartáčkem na zuby v pravé ruce (museli jsme vypadat jak retardovaný). Cesta proběhla bez větších obtíží (také byla zastávka v Letohradě na točené zmrzlině) a vlakem jsme dojeli zpět do České Třebové. V noci se hrál pamatovací závod, který vyhrála paní Hrušková.

    Další den byl výlet na vrch Palice, ze kterého byl výhled ještě lepší jak z Bukové hory. Cestou jsme potkali medvědí česnek a Martin v něm našel kleště. Na obědě jsme byli v jakési hospodě. Podle mého mínění měla většina lidí od nás palačinky, a ty nebyly vůbec špatný. Dále následoval kvapný návrat na chatu, rychlé balení a hurá domů. Nestíhali jsme to a museli jsme chvílemi běžet, ale nakonec jsme ho přece jen chytili. 

    Na závěr bych chtěl říct, že Martin by se měl naučit odhadovat, protože já už víckrát vlak dohánět nemíním.

    Jirka Liška

 

Jeden ze dvou strašidelných příběhů


    Kdysi jednou, strašně dávno, žil skřet, který miloval krev a spal v rakvi na hřbitově obrostlém hrůzu nahánějícími pokroucenými duby. Jednou se potkal s duchem a řezníkem, přičemž řezník měl na kudle (hubě) krev, a tak se raději vrátil do své rakve. Tam ho sežrali brouci! Od té doby zavládl za kamennou zídkou obehnaném hřbitovu jakžtakž klid. Ten trval, dokud zombie nezačali ožírat doktory, než vlkodlaci začli výt a bratři vampýrů nevysáváli lidi dole v kraji v hotelu. Ve hluboké tmě se objevovala další a další strašidla. A všechna se scházela na hřbitov. Začali vzlétat také netopýři. Nejhůře však bylo, když na hřbitově povstal z mrtvých Drákula s krvavou sekerou. Tehdy přišla na krchov pomodlit se paní  ke svému zesnulému manželovi a když ji tam Drákula spatřil, sledoval ji až domů. Paní se ho lekla a od strachu na místě zemřela. Přišli i duchové a vzali si její duši. Drákula si vzal všechno ostatní.

    Kurzívou psaná slova pochází ze zadání.


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.