Richterova chata (16.-18.4.2010)

29.04.2010 21:15

    Opět po roce se sešel oddíl Stopařů ,,E“ a  Hrušek nedaleko České Třebové na Richterově chatě, domku uprostřed tajemného lesa vzdáleného od každodenního ruchu města. Tato izolovanost měla i své stinné stránky. Tou první, kterou jsme objevili, byla velká vzdálenost od nádraží ČD. Já a Martin jsme tu nebyli poprvé, tak už jsme s tím počítal, ale ostatní nám nechtěli věřit, že je to 3 km, a tak si to nakonec vyzkoušeli na vlastní kůži.

    Asi po hodině pěší chůze jsme dorazili k chatě, kde už byl ubytován oddíl Hrušek. Po rychlém ubytování, se udělal oheň a opekly buřty k večeři (Většina lidí od nás už opékala a na to opékání jenom tak nezapomene - martinovo křesadlo, sníh.). Večer byl volnější, pár her se sice hrálo, ale byla to oddechovka.

    V sobotu ráno při vstávání byla asi všem trochu zima (oproti spacáku pěkná kosa), ale i přesto všichni vstali a nachystali se na výlet na Andrlův chlum na rozhlednu. Po cestě se hrálo ANO-NE o lístečky a letošním největším poraženým se stala Monika, která loňského vítěze Honzu sice nepředběhla, ale i tak na to budeme vzpomínat s úsměvem. Po cestě nechybělo ani Klíště, které se mi, podle mého názoru, celkem vyhýbalo. Cestou jsme míjeli kapličky (už ani nevím kolik jich bylo) a přeházeli silnici, dokud jsme nedosáhli vrcholu s rozhlednou, na kterou jsme se taky všichni (s výjimkou Pepy) vylezli a kochali se výhledem na okolí. Následoval výborný oběd a cesta na nádraží. Během celého dne se také hledal upír, který se vylosoval ráno a během celého dne vysával nevinné oběti. Nakonec byl odhalen a jeho srdce propíchnuto kůlem.

    Po příchodu do chaty se hrála spousta dalších her a proběhl i Seskok padákem. Večer se nás pár odvážných vydali na Divoký západ v karetní hře BANG, u které jsme vydrželi i přes půlnoc. Nikdo na své karty skoro neviděl, ale nikomu to očividně nevadilo. 

    Dopoledne v neděli se soutěžilo o poslední body, proběhla např. soutěž o nejlepší mumii, řecké závody koňských spřežení, jízda na lopatě, chůze po špalku,… Následoval orientační závod do nedaleké hospody s vědomostními otázkami po cestě. Nebyla daleko, ale když člověk musí běžet a ještě k tomu do kopce není to lehké.

     Oběd byl dostatečnou odměnou za tento vytrvalostní běh. Cesta zpátky taky rychle utekla. U chaty proběhlo vyhlášení výsledků této víkendové akce. Potom nás čekalo balení věcí, cesta na nádraží a cesta domů. Během balení jsme neustále popoháněli Martina, aby si pospíšil. Já jediný jsem totiž věděl z loňska, jaké to je běžet až na nádraží s velkým baťohem po boku Martina.

    Krásné tyto chvíle, kdy je člověk odříznut od civilizace, bez elektřiny, nadměrného hluku, rodičů.

    Jirka



Stránky otevřeny 1. ledna 2010.