Předvánoce na Hájence (6.-8.11.2009)

16.11.2009 00:00

    Původním záměrem bylo uskutečnit poslední letošní setkání nás a spřátelených oddílů z Ostravy a České Třebové. Bohužel to tak vůbec nedopadlo. Ani jeden z dojíždějících oddílů nedorazil a tak jsme si museli vystačit s našimi kamarády odtud.

    Sraz proběhl v pátek v 16:58  na nádraží v Moravském Karlově, odkud se naše skupinka čítající asi devět osob vydala směrem k Hájence. Cesta proběhla hladce až na to, že byla docela tma, ale i přesto jsme se neztratili. Poté, co jsme se dostali dovnitř a vybalili si, se zatopilo a proběhla rychlá večeře. Po večeři se zahrálo několik her. Mezi nimi byl např. seskok bez padáku, ,,ošahávání hrábí“a kuchyňská poznávačka, u které jsme se docela zasmáli (nejvíc asi když se poznávala marmeláda). Poslední hrou byla promenáda v pyžamu.

    Spát se v noci skoro nedalo, protože bylo světlo a všichni si povídali, ale nakonec se mi povedlo usnout. Z mého krásného snění mě vytrhl ráno Láďa, protože všechny dost hlasitě upozornil na lišku běhající kolem chaty. Na snídani byla vánočka, kterou jsme se mimochodem živili od rána do večera v sobotu i neděli. Martin s Láďou a velkým Tomášem šli po snídani pro stromeček a my ostatní jsme se flákali v chatě. Odpoledne se táhlo ve znamení Loupežníků, Monopoly a podobných her. Před odchodem na štědrovečerní hostinu jsme Ježíškovi napsali naše přání k Vánocům. Šlo se do Červené Vody do bufetu na vánoční večeři, na kterou dorazili další naši přátelé. Návrat probíhal už po tmě v mlze a celou cestu nás ohrožovali potkani. Nikdo z nás se nesměl příliš vzdálit od ostatních, jinak by ho dostali! U krmelce proběhlo menší strašení (Doufám že nikdo netrpí psychickou újmou.). Večer nás navštívil Ježíšek a donesl nám dárky.(Snad ho potkani před odletem nedostali, jinak by bylo v prosinci po dárečkách.) V noci díky mlze takové světlo nebylo, takže se dalo krásně spát.

    Poslední den proběhl velký úklid, který byl opravdu důkladný. Já jsem pomáhal Láďovi uklízet pod postelemi, pod kterými se mohlo uklízet soudě podle shnilých jablek (či co to bylo) naposled v roce 2002. Potom nás čekal návrat domů.

    Pobyt to byl pěkný, jen nebyla taková sranda, jako kdyby nás tam bylo víc. A ještě musím dodat, že poslouchat 16 vánočních koled v kuse tři dny, je pro málo odolné jedince docela stresující a nedivil bych se, kdyby ten přehrávač vyletěl oknem.

    Jirka Liška

 


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.