Lovecká výprava Pardubice (23.-25.11.2012)

04.12.2012 19:42

    V pátek jsme se sešli v 14:15 na vlakovém nádraží v Červené Vodě. Jakmile přijel vlak, tak se jelo. Cesta se vyvedla (Martin vybral po prvé skoro přímý vlakový spoj). Pak bylo na nádraží v Pardubicích strašně narváno, venku na nás čekal pěkný městský vzduch. Hned jak jsme si vybalili, tak se šlo na nákup do Tesca. Poté na nás čekala výprava za keškama. Až do 23:59 jsme byli venku, ale nikomu to nevadilo. Pardubice jsou prokleté město na kešky, tak jsme našli asi jen 7.

    V sobotu ráno jsme vyrazili na pořádnou výpravu za keškama. V lese jsem našel pěkný strom na lezení, všichni chtěli šplhat (jako vždy já jsem vyhrál, ale to je jen malá vsuvka), pak Martin našel území lebek a asi 2 kilometry jsme šli vedle potoka, neboť jsme se neměli jak dostat na jeho druhou stranu. Mezi tím si někdo stihl namočit nohu, protože ho někdo (omylem) strčil. Začalo se pomalu stmívat, ale ani to nás od ničeho neodradilo a sesbírali jsme ještě pár kešek. Když padla úplná tma, nastal čas k výstupu na Kunětickou horu. Byl dost náročný, no on by nebyl, kdybychom nešli Martinovou SKRATKOU! Na Kunětické hoře byla samozřejmě keška, která nám dala dost zabrat. My všichni jsme to trochu netrefili, já jsem rozhod, že tam půjdeme, ale všichni jsme se trochu báli, že tam budou kamery. Martin lezl na skálu, ale marně, keška byla na druhé straně hradu, hned jak jsme schránku odlovili, tak se šlo směrem k Pardubicím. Ale cestu nám zkomplikoval vojenský prostor, všichni se trochu báli, teda AŽ NA MARTINA. Já jsem si myslel, že to vyjde, ale zase nám cestu zatarasila brána vojenského prostoru, protože vchod byl jenom jeden. Když jsme došli na ubytovnu, tak se šlo hnedka spát, jelikož jsme po dnešních 31 kilometrech byli všichni poměrně dosti unavení. Kuba si zalezl pod stůl a usnul jako dudek. Drží si takovou tradici -  kde je stůl, tak spí pod stolem.

    Nedělní probuzení bylo pěkný, dali jsme si snídani, a museli jsme rozbalit nové židle. To samozřejmě nikdo nechtěl, ale Martin to slíbil, že to uděláme. Hned na to si všichni zabalili, odnesli jsme odpad a hurá na Martinův výlet za keškama. Šlo se rychlým pochodem, protože jsme pořádně spěchali - vlak totiž čekat nebude. Pak se šlo svižným krokem na nádraží v Pardubicích. Chvilku jsme počkali a vlak byl tu. Cesta byla pěkná až na konec. Jako obvykle jsme jeli našim červenovodským vláčkem. V Červené Vodě všichni vystoupili, já jsem počkal na mamku a tím končila naše lovecká výprava.

    malý Martin


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.