Lanšperk (23.2.2013)

04.03.2013 20:34

    V sobotu 23. února jsme se vydali na výlet do Lanšperka. Vyrazili jsme časně ráno a to přesně v 8.00. Nejdříve jsme jeli vlakem, pak jsme vystoupili a z Dolní Dobrouče šli pěšky na kešky. Nejprve jsme jich několik posbírali podél cyklostezky a potom jsme zamířili do lesa, kde se objevily prudké kopce. V tu chvíli se za námi ozvalo bručení. A bručelo to celý výlet. Byla to Šérka. Po namáhavém šplhání jsme se dostavili ke kapličce, u které byla další schovaná schránka. Dalo nám velkou práci, než jsme ji našli. Ale hlavní je, že jsme ji nakonec objevili. Byla moc pěkná. Pak jsme šli na zříceninu hradu Lanšperk. Nejdříve jsme se najedli v závětří za mohutnou kamennou stěnou, která nás částečně chránila před hustou sněhovou vánicí, jež řádila po celý den. Když jsme dojedli, vystoupali jsme na rozhlednu a ještě se šli podívat na vězení.

    Od zříceniny jsme se zamířili zase do lesa pátrat po dalších keškách. Cestou jsme hráli jednu báječnou hru. Byla to zábava. Ale pak jsme museli zastavit, protože Šérku bolely nohy a záda. Martin nám dal gumové medvídky se speciálním účinkem proti bolesti těla. Ale jak jsme se vydali na cestu, tak se ozvalo velice známé bručení. Šérka si zase stěžovala, že jí bolí nohy. (Na ní asi gumoví medvídci neúčinkovali, ale Kuba byl plný energie.) Martin vymyslel další hru. Ta se líbila i Šérce, protože v ní nakonec zvítězila. Hledali jsme totiž turistické značky. Abych ještě nezapomněla, také jsme prolézali trubkami pod mosty. Cestou jsme došli až k jednomu patrně novému odpočívadlu. Tam jsem já a Šérka počkali, až kluci najdou další kešku. Dali jsme si tu také další sváču a potom se zase vydali na cestu.

    Když už jsme šli delší dobu, Šérka začala panikařit, že jsme se ztratili. Což samozřejmě nebyla žádná pravda. Cesta tam sice žádná nebyla, ale určitě jsme nebloudili. Lezli jsme do strmého kopce a pak zase dolů. Nakonec jsme se dostali do Lanšperku. Tam jsme opět se Šérkou počkali v jednom přístřešku, pod kterým byly naskládané lavičky. Vylezli jsme si až úplně nahoru pod střechu. Kluci šli pro další kešku na obrovský kopec, kam se nám v žádném případě nechtělo. Zatímco jsme si hezky v klídku svačili, zahlédli jsme s Šérkou krásnou baculatou myš. Pokoušeli jsme se ji chytit, ale utekla nám. Potom Šérku napadl jeden praštěnej nápad. Zavolala Martinovi a chtěla si objednat párek v rohlíku, klobásu s hranolkama a nanuky. Martin nám ty nanuky opravdu přinesl! Přinesl nám každé jeden rampouch. Pak jsme šli na další kešky. Jednu jsme našli a potom jsme hráli hru, kdo se trefí do značky. Tím jsme ztratili hodně času a ke všemu přešli jednu kešku. Tak jsme se vydali pro další, ale tu jsme nemohli vůbec najít. S hrůzou jsme zjistili, že za nemalou chvíli nám pojede vlak, tak jsme museli utíkat. Původně jsme měli v plánu, že pojedeme z Libchav, ale naštěstí vlak zastavoval i v Černovíru. Takže jsme ho stihli. Ve vlaku jsme se najedli, s radostí vyslechli od Martina, že jsme dneska ušli 22 km a hráli naši oblíbenou hru – Pohádku. V Lichkově jsme přesedli a jeli až do  Červené Vody, kde jsme ukončili náš výlet.

    Eliška


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.