Lanškrounská Kopa (11.-12.9.2009)

19.09.2009 00:00

    Počasí bylo dobré, celou cestu beze srážek a příjemně teplo. Bylo asi 18 hodin, když jsme já, Zbynďa a Martin dorazili do Lanškrouna. Cestou jsme potkali pár známých a trochu se zakecali. Naším prvním cílem byl Dělnický dům, kde čekala registrace nás bláznů ,,stovkařů“.

    Náš pochod začal přibližně v 18:30 hodin a když jsme se vydali na cestu, tak každý měl v ruce cukrovou vatu (někdo jednu a ti nenažranější tři). Začátek byl slibný, obloha modrá, vítr mírný, všichni v dobré náladě... Prošli jsme se po nově upravené silnici (kluci tvrdily, že je asfalt ještě teplý).

     První zastávka následovala po hodině chůze, napsali jsme každý na list papíru dosavadní hodnocení trasy a to jsme opakovali skoro celou cestu. Ještě jsme něco snědli, napili se a zahodili ,,tyčky“od cukrové vaty a vyrazili dál. Už se pomalu začalo stmívat a nás čekaly celá noc namáhavé chůze. Procházeli jsme jednou vesnicí druhou, kluci mě vedli bez bloudění a vzpomínali přitom na jejich zážitky z loňského roku. Potkal nás jeden z dalších stovkařů. Chvíli jsme šli před ním chvíli za ním. Nemohli jsme se od sebe odprostit. Nám to bylo dosti nepříjemné, ale nakonec nám utekl. Ještě jsem potkali jednoho, který šel ,,nějak divně“, když nás předbíhal. Jeho krok byl nezvyklý, ale o to účinnější. Cestou jsme se stavili před Českou Třebovou v hospodě Na Stráži, kde byl kontrolní bod, který jsme využili jako občerstvovací stanici,a kde jsme si dali Kofolu. Česká Třebová byla dlouhá, ale jednu věc musím zmínit a to jakousi čističku, kde jsem lehali smrady. Cestou jsme mnohokrát stavěli, hlavně v konečné fázi, kdy už jsem nemohl. Jedna zastávka byla atypická na kterou Zbynďa jenom tak nezapomene. Nevzpomínám si, kde přesně to bylo, ale bylo to takhle.Viděli jsme autobusovou zastávku a řekli jsme si, že si odpočineme. Když tu se v zastávce něco pohnulo, Zbynďa vykřikl a vzbudil kolegy stovkaře, kteří zde jaksi usnuli. Přisedli jsme k nim. Něco si brblali v blíže nespecifikovaném jazyce, který jak jsme později zjistili byla rozespalá němčina. Oni (muž a žena) potom odešli a mi asi 10 minut po nich. Poslední kus cesty mě kluci táhli, protože já nemohl, měl jsem toho plné zuby, ale nakonec se jim podařilo mě dostat až do Dělnického domu v Lanškrouně.Tam jsme se dostali asi ve 4:30 ráno. Dostali jsme plátek sekané s chlebem. Popovídali jsme si s organizátory. Pozdravili odvážlivce, kteří vyráželi na druhou etapu dlouhou 60 km. My jsme měli za sebou 40 km, což je můj rekord, který určitě nebude mnou v nejbližších 10 letech překonán.V Dělnickém domě, po noci v pochodu, jsme byli všichni unavení (já obzvlášť). Potom pro nás přijel taťka a jeli jsme domů. Já jsem se nejdřív naložil do vany, kde jsem neusnul a poté do postele, ze které jsem vstával až ve 13:00 hodin.

      Závěrem: Příště maximálně 25 km

    Jirka Liška

Hodinový zápisník
(opis z cáru papíru)

19.30

    Martin: Takže za sebou máme 1. hoťku cesty. Zatím to utíká rychle. Těším se na svoji housku, kterou si dám za chvíli. 

    Zbynďa: Cesta zatím dobrý, ale ať si kluci nemyslí, že potáhnu ten igeliťak od cukrový vaty    zpět do Lanškrouna.

    Jirka: Počasí ujde. Zdravotní stav – relativně dobrý. Začínají mě okusovat nějaký malý potvory. Hodnocení: kladné.


20.30

    Martin: Tak na naší cestě jsme už nebyli sami. Do naší party se přidal jeden chlápek, který za celou hodinu společné cesty nepromluvil snad ani jedno jediné slovo.

    Zbynďa: Zatracenej igeliťák, pořád ho táhnu, ale jinak v poho.

    Jirka: Počasí – padla rosa, jinak teplo. Zdravotní stav – začínají mě bolet nohy. Hurá na jídlo.


22.00

    Martin: Na Stráži. Dorazili jsme sem potom, co jsme navštívili oblíbené železniční doky. ,,Nejlepší“ je představa, že to na Zbynďu strhne auto těsně před ním.

    Zbynďa: Bolej mě nohy, igeliťák už nemám a Kopa je supéér (už mě to nebaví).

    Jirka: Počasí – pěkný. Zdravotní stav – bolej nohy. Poznámky – Kofola dobrá.

 

23.00

    Martin: Sedíme na zastávce ve Lhotce. Vyskytl se 1. menší zádrhel, když jsme zašli ve Třebový na náměstí. Nebojte, zase jsme trefili.

    Zbynďa: Třebová, to je ďoura. Moje nohy!

    Jirka: Česká Třebová je nejdelší z námi procházených vesnic. Osvětlení jak na pouti. Chci pryč.

 

0.30

    Martin: Dorazili jsme do Knapovce. Klukům už se nechce zapisovat. Zbynďa říká, že už od rána ho bolí nohy.


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.