Krkonošská expedice 2011 (26.-30.10.)

06.11.2011 20:34

    Nastaly podzimní prázdniny a s nimi téměř týden školního volna. Naše odvážná expedice se rozhodla tento čas využít co nejlépe, a tak jsme se vydali do Krkonoš. Sestava výpravy se oproti předchozímu roku trošku změnila, protože David a Pepa se rozhodli nejet, a proto je zastoupil Marek z České Třebové a malý Martin, náš nový člen. Ze starších jsem si takový výlet nemohl odpustit já a na žádném výletě nesmí chybět Martin, jako hlavní koordinátor.

       Naše cesta započala v 10:45 na nádraží v Červené Vodě, ale trvala asi do 17:30, kdy jsme dorazili na internát lesnické školy - našeho hlavního tábora. V mezičase čekání na spoje (Letohrad, Hradec Králové), jsme v okolí nádraží hledali kešky ze hry geocaching. První den lovu byl 100% úspěšný. V Trutnově jsme se tedy ubytovali, dokonce jsme dostali pokoj, ale bohužel jen se třemi postelemi, takže vždy musel někdo spát na zemi, musím ale podotknou, že jsme se poctivě střídali.

    Druhý den nás čekal výstup na Sněžku. Autobus do Pece pod Sněžkou jsme stíhali taktak. Kdybychom celou cestu neběželi, tak jsme zůstali v Trutnově. V Peci jsme se svezli na horské dráze, a poté už zamířili směrem Sněžka. Počasí v údolí bylo snesitelné, ale jak jsme stoupali výše, počasí se začínalo měnit. Postupně houstla mlha a zvedal se vítr, který nás na vrcholu téměř odfoukl. Nebýt tam zábradlí z řetězů, tak bychom se nahoru ani nevyškrábali. Cestou jsme opět hledali kešky. Nejzajímavější byla téměř na vrcholu u nějaké vyhlídky, ale foukalo tam tak moc, že se malý Martin mohl opřít o vítr aniž by spadl. Nahoře jsme se vyfotili, nakoukli do poštovny, sebrali vrcholovou kešku a vydali se zpět dolů, protože na vršku foukalo opravdu moc a navíc nebyl výhled žádný, sotva jsme viděli na sebe, když jsme stáli 2 metry od sebe.  Cesta dolů byla o něco rychlejší, i když jsme se také zastavovali a hledali tajné schránky. Tím, jak jsme sestupovali níže, se počasí zase vylepšovalo. Na pozdní oběd jsme se stavili na Děčínské chatě, kde jsme poobědvali palačinky. Jak jsme obědvali tak nás zase dohnalo špatné počasí z vrcholu, ale nakonec jsme mu opět utekli.  Do Pece jsme dorazili v pravý čas, takže tentokrát jsme autobus nedobíhali, ale ani na něj nečekali. Cestou jsme si koupili pizzu, kterou jsme hned povečeřeli, některým zbyla trocha na snídani, a někteří ji jedli celý pobyt. Ještě ten den jsme se šli podívat na pomník bitvy u Trutnova (1866), kde se nám ale keška najít nepodařila. Toto byla první neúspěšná. Po návratu na intr někteří z nás byli fyzicky úplně na dně, takže byli rádi, že se osprchovali a zalehli. Druhá polovina už byla také vyčerpaná, ale tato dvojce si ještě večer poměřovala své logické a kombinatorické schopnosti u hry AMOS.

    V den státního svátku v pátek 28.10. byl naplánován krátký výlet do okolí Trutnova, a jak jinak než spojený s lovem kešek. Ranní vstávání nám tentokrát nedělalo vůbec žádné potíže, protože jsme se nepřesouvali nikam daleko. Po snídani jsme vyrazili na lov kešek po Trutnově. První tři kešky jsme nenašli, takže náš den začínal nevesele. Naše cesta směřovala směr Bohuslavice a Čížkovy kameny,  což byl nejvzdálenější bod dnešní trasy. Na kraji Trutnova nás čekala jedna opravdu speciání keška na bývalém skokanském můstku. Už jenom cesta tam byla malé dobrodružství. Martinova zkratka, co říct víc? Ještě že malý Martin měl lano, jinak bychom se asi pěkně prošli. Skokanský můstek, ale nebyl o nic lepší – asi třípatrová budova bez schodišť a žebříků, a keška až pod střechou. Já a oba Martinové jsme se vydali pro ni a Marek dělal podporu na zemi. Opět jsme využili lano, bez kterého by to opravdu nešlo. Nahoru vylézt bylo snadné, kešku jsme také našli docela rychle, ale dostat se dolů byl problém největší. Ještě že dole zůstal Marek a koordinoval náš sestup. Nakonec jsme se dostali na zem beze zranění a obohaceni o skvělý zážitek. Dál cesta pokračovala bez zajímavějších příhod až k Čížkovým kamenům, které jsme jen zběžně prohlédli, a poté naše cesta vedla během rovnou dolů s kopce skrz les a maliní na vlakové nádraží, odkud jsme se vezli zpět do Trutnova. V Trutnově jsme byli asi ve dvě hodiny odpoledne, takže nás čekal společný oběd, který jsme si sami vařili. Byly to špagety, které se nám opravdu podařily. Po krátkém poledním klidu jsme se vydali na další lov kešek po Trutnově. Pár jsme jich našli, došli jsme až na kraj Trutnova, na významné místo, protože zde byl zasazen jeden z nejvyšších stromů světa - sekvoj obrovská. Sice byla velká jako okolní smrky, ale za pár (tisíc) let je přeroste. Zde jsme se zapsali u kešky a šli zpátky. Na intr jsme došli už potmě. Po večeři a sprše se náš pokoj proměnil v baštu divokého západu, kde si vyřizovali bandité účty se šerifem, a ten se snažil nepadnout do léčky odpadlíkovi aneb BANG! U nás velmi oblíbená hra, u které jsme strávili podstatnou část večera. Hráli jsme do té doby, než jsme samou únavou neviděli na karty.

     V sobotu nám jel vlak do Aršpachu někdy kolem jedenácté hodiny, takže jsme to stíhali úplně v pohodě. Po příjezdu na zastávku u vstupu do Teplických skal jsme se vydali opačným směrem než ostatní návštěvníci, protože jsme chtěli najít kešku ještě na kopci vedle skal (Lysý vrch), a proto jsme se vydali po přímce rovnou k ní. Že to byl špatný nápad, nám došlo, když se před námi vynořila skalnatá hradba, kterou jsme museli dlouze obcházet. Nakonec jsme se na ten prokletý kopec vyškrábali. A jaká byla moje odpověď na Martinovu připomínku, že to bylo jen 300 metrů? ,,Tohle bylo mých nejdelších 300 metrů v mém životě.“  Zpátky už jsme to poctivě obcházeli po turistické značce, protože jsme usoudili, že to bude rychlejší a mnohem bezpečnější. Prohlídka Teplicko-Aršpašských skal se omezila jen na hledání kešek, protože jsme tam všichni byli s táborem. Obešli jsme snad všechna významná místa skal, a poté jsme se rozhodli, že naše poslední keška, kterou najdeme, bude na zřícenině hradu Adršpach. Malý Martin byl už unaven, a tak jsme mu dali čas, aby si odpočinul a hlídal nám batohy, abychom se dostali na hrad rychleji a mohli najít poklad. Byl to závod s časem, buď to stihneme a budeme v Trutnově brzo, nebo to nestihneme a budeme muset dlouho čekat na další vlak. Proto jsme cestu nahoru brali rychlím krokem. Keška se nacházela kousek za hradem, ale na opačnou stranu, než bychom potřebovali. S pomocí nápovědy a GPS byla nalezena rychle. Otiskli jsme razítko a běželi dolů na vlak. Běželi jsme jak o život, cestou jsme přeskakovali ostatní turisty a snažili se nezakopnout. Jak později dodal Marek : ,,Tohle bylo mých nejrychlejších 300 metrů.“ Rychle jsme posbírali batohy a Martina. Vlak přijel asi o tři minuty dřív, ale nám byla štěstěna nakloněna, takže jsme nasedli a rovnou jeli.

    Večer se opakoval scénář předchozího dne – večeře, sprcha, BANG. Poslední noc zbylo spaní na zemi na mně a musím říct, že jsem si to užíval.

     V neděli nás čekala zdlouhavá cesta domů, takže po rychlé snídani, balení a uklízení nás čekala nejnudnější část celého pobytu – cesta vlakem.

Celkové zhodnocení:

26 úspěšně nalezených kešek

3 nenalezené

žádné zranění

nachozeno 67 km

všichni zdraví a spokojení

    Jirka Liška                      


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.