Krkonošská expedice 2010 (27.-31.10.2010)

24.11.2010 21:14

  Podzimní prázdniny v Krkonoších

    Jak lépe strávit podzimní prázdniny než ve společnosti svých dobrých kamarádů? My jsme si udělali takovou pánskou jízdu v Trutnově a okolí. A kdo jsme byli my? Přece já, Martin, Pepa a David Skála - zbytečně málo na takovou akci.

    Začátek byl ve středu, na prázdniny dost brzo. Vlak nám jel těsně před osmou hodinou ranní, ale někteří tam přišli už o dost dříve, Pepa 45 minut a já jen půl hodiny před odjezdem. Cesta byla bez potíží, jen s hodinovou přestávkou v Chocni. S Davidem jsme se setkali až v Jaroměři, protože při výluce nastoupil do jiného autobusu než my. Podle toho, co vyprávěl, si sedl ke skupině zdravotníků oslavující znovushledání. Ty jsme poznali i my. V Trutnově na nádraží jeden z nich vystoupil oknem. Do Trutnova jsme dojeli po obědě. Byli jsme ubytováni na intru lesnické školy, dokonce pro nás byl pokoj, měl sice jen tři postele, ale vešli jsme se. Následovala prohlídka města, Martin se tu naštěstí vyznal, ale já jsem už na druhé křižovatce nevěděl, kde jsem. Tak jsme zabili druhou půli dne. Večer jsme si zahráli nějaké hry. Mimo jiné i Oddílové peklo. Poté jsme ulehli a špatně spali až do rána.

     Druhý den nás čekalo časné vstávání na autobus - v plánu bylo dobytí 1602 metrů vysoké Sněžky (nejvyšší hory ČR). Na autobusovém nádraží jsme téměř vůbec nečekali a už jsme uháněli směrem Pec pod Sněžkou. V Peci jsme se svezli na bobové dráze a vyrazili směrem nahoru. Cesta byla kousek po rovině, ale jak to tak při dobývání vrcholů bývá, následovalo prudké stoupání, které trvalo většinu cesty. Počasí nám přálo, takže jsme měli i krásný výhled na okolí. Na vrcholu a kousek pod ním nás čekala trocha sněhu, byl to hodně mokrý sníh, ale byl to sníh. Nahoře jsme si udělali vrcholovou fotku a podívali se do Poštovny. Malá sváča, napsat pozdravy a vydat se zpět. Musím říci, že naše výprava nebyla jediná. Cestou jsme potkali spoustu lidí. Cestou zpět nás nohy dovedli na oběd na farmu. Většina věcí k jídlu a pití byla domácí a obsluha taky vypadala jak za časů dávno minulých. To ale neberu jako zápor, bylo to zajímavé, obsluha byla milá a jídlo taky výtečné. Mohu jenom vřele doporučit. Do Pece jsme se dostali o něco dříve, než bylo v plánu, ale stihli jsme autobus, který nás zavezl až do Trutnova. Cestou jsme také hráli hru, vymyslet co nejvíce věcí na dané téma, takže např.: komediální filmy, hlavní města a pohádkové postavy - víc jsme jich nestihli, protože pohádkové postavy začaly kolem desáté dopoledne, postav byla řečena spousta, já to vzdal těsně před vrcholem Sněžky, David to vzdal téměř v Peci a Martin s Pepou pokračovali ještě v osm večer na intru. Nakonec Pepa jako moudřejší ustoupil a nechal Martina vyhrát (Jak nechal vyhrát? Poctivě jsem si to vybojovalJ) Mezi poslední pohádkové postavy patřil bezhlavý rytíř a medvědi -Vojta, Kuba a Matěj. Večer se opět hrál Bang a další hry.

      Pátek byl pro mě jedním z nejobtížnějších dnů, všichni mi lezli na nervy a výlet mě ze začátku nebavil, ale potom, co se přešlo k tématu tábor, jsem si ho začal užívat. Naše trasa vedla přes lom (nevím, jak se jmenoval) a nejzazší bod bylo Mrtvé jezero. Tentokrát jsme se nikam nepřesouvali hromadnou dopravou a celý výlet jsme šli po svých. Téměř celou cestu do lomu jsme si dělali srandu z Davida, který akutně potřeboval na velkou. V lomu byla svačina a taky jsme se zde trochu vyblbli. Když, jsme došli k jezeru nebylo opravdu nikoho vidět, tak jsme si jezero obešli a vydali se směr dočasný domov. Asi jedinou zajímavou věcí kterou jsme viděli, byly silniční čáry kreslené stylem opilého silničáře, jedna přes druhou a k tomu úplně křivě. V době, kdy jsme se vrátili zpět na intr, byla už tma. Jako obvykle po večeři jsme hráli Bang a domluvili se, že následující den do Adršpachu pojedeme pozdějším vlakem, abychom nemuseli tak brzo vstávat. Pak se šlo spát.

    V sobotu ráno se nám vůbec nikam nechtělo, ale Martin nás donutil (Vždyť já nikoho nenutil.) Nemuseli jsme vstávat tedy tak brzo, jak bylo plánováno, ale stejně se nám nechtělo. Po příchodu na nádraží nám bylo řečeno, že námi vyhlídnutý spoj byl zrušen a že další jede za víc jak hodinu. My ostatní jsme to brali jako znamení, že nemáme nikam jezdit, ale Martin si to nemyslel a stejně nás donutil jet. Čekání jsme si ušetřili nákupen na poslední den a návratem na intr. Poté jsme se odebrali opět na nádraží, kde na nás čekal úplně plný motorový vlak. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme dorazili do místa startu naší prohlídky. To bylo už po poledni. Teplické skály jsme neprocházeli a rovnou jsme se napojili na Vlčí soutěsku spojující Teplické a Adršpašské skály. Cesta byla pořád skopce, ale co musí jít dolů, musí i nahoru. Tentokrát byly ještě loďky na jezírkách, ale nechtělo se nám se po svezení zase vracet po tolika schodech, takže jsme se o tuto zábavu dobrovolně připravili. Chodili jsme a chodili. Největší zábava byla opět v myší díře, kde si Pepa nabral písek do akvária a celý den potom chodil s plastovou lahví plnou písku. Navštívili jsme jezírko, kde jsme si pohráli s kačenami a potom jsme dobíhali na nádraží, abychom stihli vlak. Stihli jsme to s přehledem a pak hurá cesta domů (na intr). Jak jinak strávit večer než při hraní Bangu? Poslední den jsme si užili a pak hurá do hajan. Následující den nás čekala dlouhá cesta domů.

      Poslední den začal snídaní, kdy jsme dojídali naše zbytky jídla. Pak jsme začali balit, ještě jsme přitom stihli uklidit kuchyňku a záchod, kde Pepa během našeho pobytu naplnil čtyři mušle. Hlavní vychovatel pan Kvasničák nás poté vyprovodil z intru a my se vydali směr trutnovské nádraží. Ve vlaku jsme se poděli o zážitky z uplynulých dní. Už ani nevím, kde se od nás David odpojil a pokračoval na druhý konec republiky. Naše cesta byla poté plná přestupů, ale nakonec jsme skončili v Králíkách - kousek od domova, ale pořád daleko na cestu pěšky s batohy. Na vlak dvě hodiny čekat takový kousek od domova se mně, Pepovi a ani Martinovi nechtělo, a tak pro nás nakonec přijel pan Švestka a odvezl nás každého domů.

    A tak skončili naše prázdniny, naplněné poznáváváním kousku naší republiky a vzpomínáním na pohádky a s nimi spojená dětská léta.

    Jirka


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.