Hon na yettiho (16.1.2010)

17.01.2010 13:08

    Potom, co jsme zaregistrovali zprávu v televizních novinách, že ze zoologické zahrady v Olomouci uteklo mládě sněžného muže - tzv. yetti a míří někam směrem severoseverozápad, jsme sestavili speciální lovecký tým o sedmi členech (náčelník polární výpravy - Martin, Jirka, Tomáš, Pepa, Monika, Lucka a Věruška) a vydali se po jeho stopách.

    První stopy jsme objevili na Šanově u hřbitova. Byly velké a oválné, svým tvarem připomínaly bochníky chleba. Také jsme tu našli jeden yettiho chlup. Odtud nás stopy vedly po úbočí Kamenáče, kde na otevřené pláni poměrně dosti foukalo. Jakmile jsme dosáhli hranice lesa, tvořené zde převážně smrky, našli jsme si úkryt před větrem a založili tak první výškový tábor, kde jsme se posilnili výborným, horkým, jahodovým čajem.

    Odtud nás yetti vodil hlubokým lesem, až ho opustil a zamířil ke kravínu v horském údolí. Zde se vyskytl menší problém, neboť tu právě před našimi zraky projela malá skupinka tamějších horských mnichů na svém posvátném zvířeti (sněžná rolba) a překryli tak yettiho stopy. Jelikož výprava byla složená ze samých specialistů a předních odborníků, tak se nám nakonec zase jeho stopy podařilo nalézt. Vedly přes Posvátný háj, kde vládne král Ašóka a za ním se stáčely západním směrem okolo rybníku až k úpatí Křížové hory. Mířily do svahu a u závory najednou odbočily doleva.

    Již jsme byli hodně blízko a dokonce se nám zdálo, že slyšíme nějaké frkání. Asi po 50 metrech jsme spatřili vchod do jeskyně. Tu přišla naše chvíle. Připravili jsme si kopí a opatrně vešli dovnitř. Jen co do pukliny vešel poslední člen výpravy, zavalil yetti vchod obří sněhovou koulí. Byli jsme v pasti! Nezbylo nám nic jiného, než se porozhlédnout po jeho doupěti. Mnohým členům expedice se na tvářích objevoval úsměv, když začali nacházet různé sladkosti z yettiho spižírny. A protože yettimu bylo venku samo smutno, vlezl si za námi a společně jsme se pustili do jeho zásob. Mňam, mňam.

    Martin


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.