Dobytí jižního pólu - Krkonoše 2017 (26.-29.10.)

30.10.2017 12:01
Ve čtvrtek 26. října v 8.00 vyráží nejzdatnější členové oddílu Stopařů na čtyřdenní expedici do Trutnova, aby strávili podzimní prázdniny v Krkonoších a v celopobytové hře se pokusili dobýt jižního pólu. Základní tábor rozbíjíme na internátě tamní lesnické akademie, odkud vyrážíme na jednotlivé výpravy. Mezi krkonošskou klasiku patří výšlap na vrchol Sněžky, a tak se není čemu divit, že první z nich nás vede právě tam. Začínáme na Pomezních boudách, kde jsme po výstupu z autobusu doslova ochromeni zimou. Naštěstí nás hned zpočátku čeká malý stoupáček, takže se dostatečně zahříváme a zvesela se ubíráme po modré k našemu cíli. Tedy až do té doby, než přijde pár kapek, které velmi brzy přerostou v pěkný déšť. I přesto, že se choulíme pod pláštěnkami, jsme brzy mokří. Nálada se zlepší, když všude kolem nás začíná poletovat sníh. Avšak i to se brzy stává otravné. Nalevo, napravo, před námi se všude povaluje bílá neprůhledná mlha, stále prší, pěšinky plné vody a zima. Prostě skvělý. Když se přiblížíme k vrcholu, přidává se silný vichr, chvílemi se nedá ani jít. I přes všechny nesnáze Stopaři Sněžku zdolávají. Jupí! Na hoře se schováváme v poštovně, kde se posilňujeme horkým čajem. Následně opět vylézáme do mrazu, mlhy a vichru. Fotíme se na vrcholu, a co nejrychleji míříme po žluté pryč. Než se dostaneme do údolí, ještě nás přepadne krupobití, které do obličeje bolí tak, že se musíme ukrýt v kosodřevinách. Na Děčínské boudě si za odměnu dáváme domácí palačinky, odkud opět jak jinak než za deště kráčíme do Pece pod Sněžkou a následně autobusem do Trutnova a rovnou do horké sprchy. Po večeři poměrně brzy usínáme.
V sobotu ráno míříme ranním vlakem do Teplic nad Metují, kde se chystáme navštívit Adršpašsko-teplická skalní města. Do skal vstupujeme z teplické strany a procházíme si zdejší okružní cestu se svými 70 pojmenovanými skalními útvary. Skrz Vlčí rokli a stovky schodů nahoru a dolů se dostáváme do Adršpašských skal, kde obdivujeme bezmála 100 metrů vysoké skalní věže, hluboké soutěsky, Myší díru, rašeliniště, vodopády a zatopenou pískovnu. Občas trochu zamrholí, ale nic hrozného to není. Po celodenním bloudění ve skalách jsme opět dosti promrzlí, takže se všichni těší do tepla spacáku. Po pizze k večeři hrajeme ještě několik her a jdeme na kutě.
V neděli ráno nám nezbývá nic jiného, než si zabalit věci, vyhlásit a odměnit nejlepší účastníky a po bleskově rychlém úklidu ubytovny plni skvělých zážitků opustili Trutnov a zamířili zpátky domů.
To jsme však ještě nevěděli, co nás čeká. Po vichřici, která v naší zemi v noci udeřila, doprava doslova zkolabovala. Zpoždění, zpoždění a zase zpoždění. Přesedání z vlaku do autobusu, z autobusu do vlaku, čekání na hasiče, až odstraní popadané stromy, … Místo návratu ve tři odpoledne, se do Varnsdorfu dostáváme v osm večer!
    Ve čtvrtek 26. října v 8.00 vyráží nejzdatnější členové oddílu Stopařů na čtyřdenní expedici do Trutnova, aby strávili podzimní prázdniny v Krkonoších a v celopobytové hře se pokusili dobýt jižního pólu. Základní tábor rozbíjíme na internátě tamní lesnické akademie, odkud vyrážíme na jednotlivé výpravy. Mezi krkonošskou klasiku patří výšlap na vrchol Sněžky, a tak se není čemu divit, že první z nich nás vede právě tam. Začínáme na Pomezních boudách, kde jsme po výstupu z autobusu doslova ochromeni zimou. Naštěstí nás hned zpočátku čeká malý stoupáček, takže se dostatečně zahříváme a zvesela se ubíráme po modré k našemu cíli. Tedy až do té doby, než přijde pár kapek, které velmi brzy přerostou v pěkný déšť. I přesto, že se choulíme pod pláštěnkami, jsme brzy mokří. Nálada se zlepší, když všude kolem nás začíná poletovat sníh. Avšak i to se brzy stává otravné. Nalevo, napravo, před námi se všude povaluje bílá neprůhledná mlha, stále prší, pěšinky plné vody a zima. Prostě skvělý. Když se přiblížíme k vrcholu, přidává se silný vichr, chvílemi se nedá ani jít. I přes všechny nesnáze Stopaři Sněžku zdolávají. Jupí! Na hoře se schováváme v poštovně, kde se posilňujeme horkým čajem. Následně opět vylézáme do mrazu, mlhy a vichru. Fotíme se na vrcholu, a co nejrychleji míříme po žluté pryč. Než se dostaneme do údolí, ještě nás přepadne krupobití, které do obličeje bolí tak, že se musíme ukrýt v kosodřevinách. Na Děčínské boudě si za odměnu dáváme domácí palačinky, odkud opět jak jinak než za deště kráčíme do Pece pod Sněžkou a následně autobusem do Trutnova a rovnou do horké sprchy. Po večeři poměrně brzy usínáme.
    V sobotu ráno míříme ranním vlakem do Teplic nad Metují, kde se chystáme navštívit Adršpašsko-teplická skalní města. Do skal vstupujeme z teplické strany a procházíme si zdejší okružní cestu se svými 70 pojmenovanými skalními útvary. Skrz Vlčí rokli a stovky schodů nahoru a dolů se dostáváme do Adršpašských skal, kde obdivujeme bezmála 100 metrů vysoké skalní věže, hluboké soutěsky, Myší díru, rašeliniště, vodopády a zatopenou pískovnu. Občas trochu zamrholí, ale nic hrozného to není. Po celodenním bloudění ve skalách jsme opět dosti promrzlí, takže se všichni těší do tepla spacáku. Po pizze k večeři hrajeme ještě několik her a jdeme na kutě.
 
    V neděli ráno nám nezbývá nic jiného, než si zabalit věci, vyhlásit a odměnit nejlepší účastníky a po bleskově rychlém úklidu ubytovny plni skvělých zážitků opustili Trutnov a zamířili zpátky domů.
 
    To jsme však ještě nevěděli, co nás čeká. Po vichřici, která v naší zemi v noci udeřila, doprava doslova zkolabovala. Zpoždění, zpoždění a zase zpoždění. Přesedání z vlaku do autobusu, z autobusu do vlaku, čekání na hasiče, až odstraní popadané stromy, … Místo návratu ve tři odpoledne se do Varnsdorfu dostáváme v osm večer!

 


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.