BHCO Příhrazské skály 2011 (10.-12.6.)

04.09.2011 14:47

  Cesta odhodlání 2011

                    tentokráte na lovu lachtanů v Příhrazských skalách 

        Náš tým: Martin Hoško, Pepa Švestka, Zbyněk Liška, Radek ,,Puf“ Šembera a moje maličkost Jirka Liška. Jako podpůrná jednotka nás doprovázel ,,Gadžo“ Bohuslav, který se zařadil mezi vedoucí na stanovištích.

       Rok se sešel s rokem a my se opět rozhodli zjistit, jak na tom jsme po stránce fyzických schopností a vědomostí v celorepublikové bojovce Cesta odhodlání. Bohužel jsme byli zařazeni do kategorie kmeti tzn. starší osmnácti let, i když většina našeho týmu byla mladší. Bohužel jsem to společně s Martinem kazil.

       Jako nejnudnější část nám připadala, stejně jako minulý rok, cesta vlakem, i když oproti loňsku nebylo tak teplo. Cestou jsme v Pardubicích nabrali Zbynďu a jeho kamaráda Radka, který byl tak odvážný a připojil se k naší expedici, která by bez něj neproběhla. Naším cílem bylo město Turnov, kde se nacházel start soutěže.

        Po asi 6 hodinách ve vlaku jsme v cíli. Prezence proběhla bez problémů. Zde se poprvé mohli ostatní týmy potkat s oddílem Krotitelů lachtanů ve žlutých tričkách s vlčí stopou přes hruď.

       První stanoviště jsme, jak je u nás zvykem, opět přešli. Naštěstí jsme se nemuseli vracet daleko. Hned za prvním stanovištěm nás zaujal poskakující muž s indiánskou čelenkou v kruhu soch mumlající cosi, nejspíš modlitbu k bohům deště. Cesta tak nějak ubíhala, míjeli jsme prvních několik stanovišť, u kterých jsme se moc nepředvedli, mimo jiné pétanque, kde jsme potkali pana Bohuslava. Mezi další z nepovedených disciplín patřilo poznávání hradů a zámků ČR a zdravověda I, u které to bylo neslavné, ale zraněného bychom s největší pravděpodobností nezabili. Cesta vedla přes hory i doly, někdy jsme bloudili, někdy jsme si udělali menší odbočku jinam, občas i docela daleko. Časem se naše výkony na stanovištích začaly stupňovat, což mělo velmi silný vliv na naší morálku. Poslední stanoviště – zpracování dřeva a odhad délky nás potěšilo za celý den nejvíce. Nejenže jsme káceli strom večer při svitu baterky, ale dostali jsme plný počet bodů za zpracování dřeva a odhad délky, kdy byla naše chyba celých 7 cm, což se vešlo do tolerance a my získali plný počet bodů.

       Tábořiště se nacházelo asi 100 m od posledního stanoviště, 12,5km od startu na louce.

        Stany jsme stavěli potmě, následovala pořádná večeře, kdy jsme se poděli o zážitky i s panem Bohuslavem, který nás poctil svou návštěvou. Po jídle následoval brífink s plánem na druhý den (sobotu). Čas vstávání byl dohodnut, tak jsme mohli jít spát.

 

        Ranní vstávání nepatřilo mezi nejhorší. K snídani si každý dal to, co si nesl. Po rozložení tábora jsme se vydali na cestu s předstihem, abychom byli u stanoviště akorát včas. Cestou jsme potkali mladší skupiny, které kácely stromy, protože to v noci nestíhaly. Je pravdou, že naše skupina vyrazila s předstihem, ale byly tady skupiny, které se vypravily s ještě větším předstihem.

       Před stanovištěm střelby ze vzduchovky se vytvořila řada, tak dlouhá že čekací doba byla i delší než hodina. Ani nevím, jak dlouho jsme čekali my, ale byla to doba. S výsledkem s jakým jsme odešli by nebyl rozdíl, zda-li bychom toto stanoviště přeskočili. Bylo to velice obtížné. Naše cíle – malé šišky někteří sotva viděli, ale i přesto se nám podařilo z 20 ran sestřelit dvě.  Počasí nám přálo, takže nám cesta rychle ubíhala, občas  jsme použili ,,zkratku“- jak známo byly delší, ale o to horší cestou. Ale i tak jsme stíhali být na stanovištích včas. Dařilo se nám o něco lépe než předchozího dne. Vybavení KPZ, topografie, lukostřelba, poznávání rostlin a zvířat, to byly disciplíny, u kterých jsme nezaváhali. Druhá zdravověda podle mě dopadla lépe než ta první, i když nevím, jak to ocenili bodově, ale u druhé jsme se cítili sebejistí. Stanoviště, kde jsme zaváhali, bylo hledání v jízdních řádech, kde jsme získali naši jedinou nulu. Dalším stanovištěm, kde to nevyšlo podle plánu, byly šifry a signalizace, kde jsem já a Martin čekal, až ostatní šifru rozluští a poté nám ji předají, ale po hodinovém čekání jsme si řekli, že to asi nemohou rozluštit, a tak že jim půjdeme pomoci. Oni ale rozluštěno měli, ale překládali to do morseovky, takže je to zdrželo. Řekli jsme si, že předávat 15 slov morseovkou je nadlouho, takže za signalizaci jsme získali nulu. Díky tomu jsme měli více času po příchodu do cíle.

     V cíli nás čekal guláš s chlebem, který já neměl nikdy rád. Postavili jsme stany a šli se koupat do rybníka, který nám po tak namáhavém dni poskytl osvěžení. Plavat se v něm téměř nedalo, ale na očištění těla to stačilo. Užívali jsme cíle, jak to šlo, ale restaurace v kempu byla plná, a tak jsme se rozhodli - s pomocí mapy, že se projdeme do okolí do nějaké hospody, kde nebude tolik lidí. Tímto výletem se nám k ušlé vzdálenosti připočetly asi dva kilometry. Hospody, které jsme našli, zdaleka nebyly podle našich představ, takže jsme zase skončili v hospodě v kempu. Poté, co jsme si dali k jídlu něco chutnějšího než guláš s chlebem, jsme ulehli do našich stanů a téměř okamžitě znaveni usnuli.

    

    Poslední den, byl nejméně náročný. Po snídani jsme uklidili stany a čekali na výsledky. Když jsme se konečně dočkali, že se všichni zúčastnění nastoupili, měli hlavní organizátoři několik slov, a poté se přešlo k vyhlašování. Naše umístění se od toho minulého zlepšilo, 7. místo z 15. považujeme za úspěch. Třeba ho ještě někdy zlepšíme.  

    To byl závěr celé BHCO, Martin se odpojil a jel společně s ostatními účastníky autobusem na vlakové nádraží a náš zbytek Krotitelů lachtanů jsme se naskládali ke Gadžovi do auta a šťastně dojeli domů.

Jirka


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.