BHCO Maloskalská hradba 2010 (11.-13.6.2010)

10.09.2010 11:46

    Náš tým: Martin Hoško, Tomáš Bilyi, Láďa Fuchs, Pepa Švestka, já-Jirka Liška a naše duševní podpory - imaginární přátelé Bob Green a Luděk.

    Cestování započalo dlouhou jízdou vlakem do Semil, kterou jsme taktak vydrželi, neboť sluníčko dosti silně pálilo a to nejen tento den. Po zápisu, kde jsme dostali bojové rozkazy a černobílou mapu s vytyčenou trasou, jsme se vydali vstříc na cestu za poznáním našich zálesáckých schopností a dovedností. Bohužel jsme ztroskotali už na první dovednosti a to orientace podle mapy ve městě. Chvíli jsme se motali, ale asi po půlhodině jsme se vydali ke stanovišti. Nebylo sice první, ale to nikomu nevadilo, sice jsme se museli vracet, ale nebyla to tak moc velká zacházka. První co jsme dělali byla střelba ze vzduchovky. Všem se celkem vedlo až na Martina, který trefil jenom cedulku (to bylo ale špatnou zbraní). Na prvním (našem druhém) stanovišti zkontrolovali naši výbavu co  se týče KPZ, lékárničky a mapy. Prošli jsme (jedna z mála soutěží, kde jsme dosáhli 100%). Během cesty k dalšímu stanovišti začínalo zacházet slunce za hory. My si jen oddechli, že už nebude takové teplo, a pokračovali dál. Přes hory a údolí jsme prošli a plnili úkoly prvního dne.
   Několikrát jsme bloudili, ale vždy to bylo v městské zástavbě, hold jsme kluci z vesnice. Jednou nás navedli zpátky muž se psem a jeho manželka, která šla bosá, což neudivilo jen mě ale celou naši skupinu. Našlapovala si jako v botách, nevadila jí cesta lesem ani po louce. S mužem měli docela vražedné tempo, protože netáhli těžkou bagáž stejně jako my. Nechtěli jsme vypadat hloupě, a tak jsme se snažili držet tempo. Nakonec nás dovedli až k dalšímu stanovišti, kde probíhalo plazení s celou naší výbavou, které jsme taktéž splnili na 100%. Bohužel hned na dalším stanovišti, kde jsme nepoznali ani jednu z památek Českého ráje, se objevila v našem zápisníčku první nula. Cesta pokračovala a my byli ještě pořád plni sil. Mezi další úkoly patřilo pexeso, poznávání rostlin, hledání v jízdních řádech, kde jsme to nestihli a dostali další nulu.
     Když naše skupina dorazila do tábora určeného pro tento den, čekalo nás nemilé překvapení, naše stany nám odvezli až do tábora určeného pro druhý den, bylo to tak plánováno, ale nám to nikdo nevysvětlil. Úkolem bylo přečkat noc v bivaku - provizorním přístřešku. Naštěstí byli organizátoři laskaví, že nám půjčili plachtu uříznutou z altánu s okny, bohužel nám nevysvětlili jak je zavřít. (Nebyly to okna, ale jen průhledný plast - budeme si z toho dělat srandu ještě hodně dlouho.) Přístřešek jsme postavili ve vysoké trávě, kterou jsme uváleli, musím říct, že jsem čekal, kolik slimáků tam bude, ale ráno u nás byli asi jen dva, zato vedle po stanu jich lezlo asi pět.
    Poslední věc, která se odehrála před naším odpočinkem byla světelná signalizace přesně o půlnoci, ve které jsme naprosto selhali.

    Ráno proběhla snídaně, balení bivaku a plánování dalšího postupu. Musím přiznat, že tak dobře jako v našem přístřešku jsem se dlouho nevyspal. Odchod nám byl povolen v 8:00. Naším prvním sobotním úkolem byl brod přes řeku, který nebyl tak strašný, jak jsme předpokládali. Po stanovišti, kde se hádala výška mostu, nás čekalo velice prudké stoupání, kde se asi poprvé objevuje náš imaginární přítel Bob Green, který nás poté už neopustil. Někdy touto dobou mi začínala být má krosna na obtíž. Hod granátem, jedna ze soutěží, kde jsme se museli smát druhému družstvu. Holka držela atrapu německého granátu na opačném konci. Cesta pokračovala, sluníčko nám na cestu pěkně svítilo a ne už tak pěkně hřálo. Jedna, z pro nás nejlepších disciplín, bylo slaňování, které splnily všechny oddíly.
    Během procházení skalami, přesněji u stanoviště s uzlováním nás přepadl déšť. Na chvíli jsme se schovali pod skalní převis, ale nechtělo se nám moc dlouho čekat, tak po krátkém hlasování zda-li jít dál v dešti nebo ne, jsme se vydali dále. Poslední tři stanoviště se kvůli dešti shromáždily na jednom místě, a tak nebyl velký problém s jejich hledáním. Tyto tři se nám celkem vydařily, ale bohužel nebyly hodnoceny.
   Pak už jen čekala cesta do kempu, při které jsme šli společně s oddílem 3a1/2 promile, kde jsme přečkali noc v našich stanech a pochutnali si na teplém guláši. (Já ne, já guláš nerad.) Večer jsme si povídali přes stany, naše skupina a nějaké holky z vedlejšího stanu. Docela jsme se u toho nasmáli zvlášť díky Luďkovi a Bobovi.

    Ráno nás čekala snídaně a vyhodnocení uplynulého víkendu. Nedopadli jsme nejhůře, ale ani jsme nevyhráli, ale máme zase nějaké zkušenosti pro příště. Každý z účastníků dostal tričko, diplom a nějaké blbosti.
    Víkend to byl náročný, ale všichni jsme si ho užívali a doufám, že příště se zase všichni sejdeme.

    Jirka 

                     


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.