BHCO 2015 (5. -7.6.)

11.06.2015 15:36

    Na letošní jubilejní 40. ročník branné hry Cesty odhodlání konané v Jizerských horách jsme vyslali tři týmy (17 účastníků). Dva startovaly za kmety a poprvé v historii jsme složili i jeden oddíl do nejmladší kategorie. Spojili jsme Ivku, Honzíka a malého Martina z Červené Vody s Kubou, Šárkou a Emou z Varnsdorfu. Na místo startu ve Smržovce jsme se rovněž sjížděli z různých koutů naší vlasti. Nám z Varnsdorfu to málem ujelo, že Emo? :-) Cestu vlakem všem zpříjemnila náhradní autobusová přeprava. Prostě skvělý.

    Kolem 18. hodiny Malí Stopaři dostali mapu s vyznačenými úkoly a vyrazili na trať. My starší jsme vyráželi se zimní mapou až o hodinu později. Hned prvním úkolem byla práce s buzolou a slaňování, které si nejvíce užila Moniika. Rovněž se jí abnormálně dařilo na střelbě ze vzduchovky - čtyři z pěti špalíčků. K dalším pátečním úkolům ještě patřilo podlézání provázku s baťohy na čas, rychlá kontrola vybavení (KPZ, mapa, buzola, lékárnička), hledání spoje a ceny v jízdním řádu (nemohl nechybět tradiční neúspěch) a skládání puzzle. Od Slovanky, naší nejstarší železné rozhledny, jsme tak hodinku dvě postupovali za tmy. V Dolním Maxově na nás už dávno čekali mladší členové, jež nemohli jít spát, neboť jsem jim nesl celtu. Obě jsme rozbali, povyprávěli si zážitky a zalehli.

    Sobota ráno. 8.00. Porada náčelníků družstev (Peťa s Malým Martinem). O čtvrt hodiny později startujeme. Malí jdou po zelené v Josefově Dole doleva a my starší míříme ke stanovišti u vodopádu na Jedlovém potoce. Zde jsme lehce zvládli uzly, horší to bylo s mapou s vojenskými souřadnicemi. Nula procent :-) Krásný začátek dne. Slunce pomalu začínalo pálit a představa, že celý půl den půjdeme do kopce, byla velice povzbuzující. Příjemnější bylo zastavení u Protržené přehrady, kde se luštila šifra (100%) a brodila říčka, což bylo velice osvěžující. Po menší svačině jsme putovali po žluté na stanoviště se zdravovědou, kde se vydávala polévka s malými kousky zeleniny. Odtud jsme za nemalého pařáku obcházeli Jizeru východní stranou přes Smědavu. Zdejší úkol - otázky a šifry pro nás za moc nestály, tak jsme se vypravili na dlouhý výšlap na Jizeru (1122 m. n m.). Výstum byl drsný, výhled naprosto úžasný! Nahoře Moniika perfektně odvysílala morseovkou tvrdé Y. Nato jsme sestoupili a pokračovali přes zakreslování bodů do mapy republiky, určování dřevin v PR Na Čihadle, Hu tu tu s kamenem do kopce až k poslednímu stanovišti, kde se házelo šipkami. Na ně jsme však šli až po menší pauzičce v Pekle - pohár, smažený sýr, džus, limonáda, a tak :-) Na to jsme sešli velký kopec až k řece do údolí. Na druhé straně ho zase samozřejmě znovu vystoupali a byli jsme v cíli! Malí Stopaři už tam leželi na celtě, odpočívali a pojídali gulášek. Malý Martin se na nás šklebil s krásným monoklem :-) Do spacáků jsme zalezli poměrně brzy kolem 11 hodiny. Nemohli jsme se dočkat raního vyhodnocení.

    Červenovodští museli bohužel odjet trochu tříve, tak tam na slavnostní nástup v 9.00 nezůstali. Malí obsadili ve své kategorii nádherné 2. místo a my kmeti místo 7. a 8.

Vodník


Stránky otevřeny 1. ledna 2010.