Dopis nebo mobil?

01.09.2019

Každý, kdo někdy na táboře byl, ví, že když při rozdávání dopisů zaznělo právě jeho jméno, byl to ten největší zážitek, který jste v ten den zažili. Důvod je zřejmý. Dostali jste signál, že na vás někdo vzpomíná (pokud tedy zrovna nepřišla účtenka za plyn). Večer jste si dopis přečetli a někdy jste i uronili slzu.
Tábor je i o oddělení od rodičů. Co jsi dělal, kde jsi byl, jaké to bylo, co bylo k jídlu. Tyto otázky dětem pokládáme každý den v roce. Ale proč je pokládat i na táboře. Na tábor posíláme děti za něčím novým - jiným. Nesnažme se je tedy uvést do obyčejného života.
Přemýšlejme dále. Tušíte, co se stane, když Vás díte každý den slyši a najednou nezavoláte nebo se opozdíte? Pláče! A to tak dlouho dokud nezavoláte. Má strach, že Vás neuslyší, že nebude s maminkou a tatínkem. Myslíte si, že bez telefonu to musí být stejné? Ale jistě! Ale pouze první tři dny. Pak si dítě zvykne a těší se na dopisy. A věřte, že dopis nebo balíček je pro něj cennější než pravidelné nebo i průběžné telefonáty. Průběžné telefonáty jsou dokonce ještě horší než ty pravidelné. Díte si zvykne, že je samo a najednou zavoláte a je mu opět smutno. Zvykne si, zavoláte a je mu opět smutno.
V dnešní době mobilních telefonů je velmi těžké odolat. Ale věřte, že když nedáte vašemu dítěti telefon sebou a nebudete mu na tábor volat, tak uděláte nejlíp, jak můžete.
Telefon mj. láká děti si s ním hrát, brát je do kapes, do stanů ke kamarádům, chlubit se s nim a hádat se, který je lepší. Jistě tušíte všechny nástrahy, které se za těmito drobnostmi nacházejí.
A pakliže máte obavy, že vám vaše dítě nebude psát, tak nemějte strach. Každé dítě je povinné napsat dopis na začátku tábora, v půlce tábora i na konci tábor. Dokonce na to máme hry, abychom děti přinutili dopisy napsat.

Rodiče, pište dopisy!
Fungovalo to dříve, funguje to i nyní!